Příběh Bohémy se otevírá. Jeho vypravěčem je Arnošt Žák, barrandovský dramaturg a scenárista. Rámec celé minisérie tvoří jedna okupační srpnová noc v roce 1968. Pro Arnošta je to už druhá okupace republiky a zároveň příležitost rekapitulovat svůj život v období mezi nimi. Když ti první okupanti – nacisté – zavřeli vysoké školy, sehnal Arnošt, ještě jako student, místo na Barrandově. A tady, v jedněch z nejlepších filmových ateliérů v Evropě, se odehrávají životní příběhy slavných herců a režisérů, tady prožívají poslední chvíle před Mnichovem a následně začátek temného období protektorátu. Protagonisty těchto příběhů jsou skutečné osobnosti, jejichž životními osudy je minisérie Bohéma inspirována: slavný Zdeněk Štěpánek, geniální „král komiků“ Vlasta Burian, jeho „přihrávač“ Jaroslav Marvan i okouzlující milovník Oldřich Nový. Jsou na vrcholu svých tvůrčích sil. Nikdo z nich neočekává, že se otevřená demokratická společnost první republiky náhle změní v režim, kde časem půjde za maličkost i o život. Naopak, zprvu jsou všichni přesvědčeni, že to po Mnichovu v okleštěné republice snad nebude tak hrozné. Březnová okupace v roce 1939 ale všechny vyvedla z omylu. Jak se s dramatickou změnou poměrů vyrovnali ti, kteří byli nejvíce vidět? Ti, které publikum milovalo a nechtělo se jich vzdát? Herci, kteří chtěli hrát a jejichž čeština, znějící z pláten kin, národ posilovala? Jakou cenu museli zaplatit za svou práci pod německým dohledem?
Protiněmecké studentské manifestace v rámci výročí vzniku republiky byly nacistickou mocí krvavě potlačeny a student Jan Opletal a pekařský dělník Václav Sedláček zaplatili za svůj statečný protest životem. Více než tisícovka studentů skončila po německých raziích na vysokoškolských kolejích v koncentračním táboře. Jeden z nich, Martin Bouchal (J. Ployhar), si u Arnošta (M. Balcar) schoval fotoaparát, pro který se vrátí až po válce, plný upřímné nenávisti ke všem těm, kteří protektorát přežili v relativním klidu. Podle něj jsou to všechno kolaboranti. Zejména má spadeno na Vlastu Buriana (V. Javorský). Geniálního komika se válka zpočátku nijak zvlášť materiálně nedotýká. Stoly v jeho vile se štědře prohýbají jídlem a on je velkorysým hostitelem. V německých filmech hrát odmítl, ale Němci mu přesto prokazují přízeň. Znají ho z německých verzí jeho slavných českých filmů, které natočil v Berlíně ještě před nástupem Hitlera k moci, a je pro ně hvězdou. Dobře ale vědí, že v Burianově divadle jsou zaměstnáni mimo jiné také komunisti a Židé a nehodlají to nechat jen tak. Políčí na něj proto rafinovanou past, past na svědomí.
Heydrich ve svém tajném nástupním projevu svým soukmenovcům přednesl, jak si to s Čechy dále představuje. Středoevropský prostor je podle něj potřeba od Čechů vyčistit a ty, které nepůjde ani přesídlit ani převychovat, je třeba zlikvidovat. Treuhänder Českého filmového ústředí, Willy Söhnel, sudetský Němec a milenec herečky Lili Krallové, byl projevu přítomen a s fanatickým hajlováním se s jeho myšlenkami plně ztotožnil. Po válce se mu pak podařilo prodat všechno, co udělal v rámci své funkce pro český film, a bez trestu zmizet z republiky. Sevření nacistické drtičky vrcholí. Filmová bohéma ale žije naplno, byť s vědomím, že se žádný z nich nemusí dožít rána. Buď se zapojují do odboje, jako třeba Štěpánek nebo Arnošt, nebo navazují překotné milostné vztahy. Zásadní postavou je Miloš Havel, předválečný filmový magnát, který podepsal příslovečnou smlouvu s ďáblem, když prodal své ateliéry Němcům. Na oplátku se ale mohou, dokonce se státní subvencí, natáčet české filmy. Herci a zaměstnanci Barrandova mají práci a kina praskají ve švech, i když všechny české filmy „zdobí“ potupné německé titulky. Miloš Havel žije na hraně, musí se stýkat s Němci, ale zároveň poskytuje záchrannou síť mnoha potřebným. Na jedné straně se pořádají opulentní večírky, na straně druhé, za zdmi ateliérů, teče krev. Plakáty se jmény popravených za schvalování atentátu na Heydricha visí všude.
Oldřich Nový (S. Rašilov) má potíže. S Němci se nestýká, ale nese na sobě cejch: jeho manželka (G. Mikulková) je Židovka. Její příbuzenstvo už nastoupilo cestu holokaustu, která začala na pražském bubenském nádraží. Oldřich Nový se ale za žádnou cenu nechce rozvést a ze svého statečného postoje slavný herec neustoupil ani ve chvíli, kdy byl nucen nastoupit do koncentračního tábora pro partnery neárijců. Jeho žena nakonec do Terezína musela, nicméně později než Nový. Oba se po válce naštěstí sešli. Otakar Vávra (P. Batěk) natáčí film Přijdu hned. Domovnici v této milostné romanci z pavlače hrála herečka Anna Letenská (R. Prokopová). Ani s Letenskou se osud nemazlí – Němci ji nechali točit do poslední klapky a hned poté se za ní zavřela brána Petschkárny. Se svým mužem, Ing. Čalounem (M. Myšička), totiž pomohla lékaři, který ošetřoval parašutisty – atentátníky. Všichni ve filmových ateliérech, i její přátelé, tušili, jak to dopadne, ale nemohli jí pomoci. Po vylodění spojenců v Normandii se válka chýlí ke svému konci. Miloš Havel (J. Plesl) organizuje nejrůznější akce na záchranu mnoha umělců, spisovatelů, se kterými uzavírá fiktivní smlouvy jen proto, aby nemuseli na nucené práce. Rádi přijímají, ale téměř jedním dechem vzápětí někteří z nich vyhrožují: „Až bude po válce, Miloši, znárodníme tě.“ Z moskevského rozhlasu se proti Havlovi šíří nenávistná kampaň. Havel ví, že styky s Němci na něm zanechaly stín, ale nepřestává věřit v sílu svých nepopiratelných zásluh a také své osobnosti. Vlasta Burian (V. Javorský), povahou velké přející dítě, nemá ohledně báječné poválečné budoucnosti vůbec žádné pochybnosti.
Stojí barikáda. Na ní, spolu s jinými občany, i Štěpánek (M. Dlouhý), Havel (J. Plesl), Vávra (P. Batěk), Drda (T. Milostný), nebo Vítězslav Nezval (T. Racek). A protože jsou bohémové, dají si doušek vína na kuráž. Blíží se německý tank a všichni si myslí, že přišla jejich poslední hodinka. Nakonec je ale po válce, mělo by konečně nastat štěstí a přijít kýžené uvolnění. Jenže promluví rozzlobený hlas lidu a vymáhá revoluční spravedlnost. Perzekuci se nevyhnuli ani Vlasta Burian (V. Javorský), ani Miloš Havel. Dojde ke dvěma soudům s Burianem s rozdílným průběhem. V pozadí už začíná spřádat své sítě StB. Právě teď přichází chvíle Arnoštova kamaráda Bouchala (J. Ployhar). Vládne sice poválečný zmatek, ale začíná se šířit podivná nejistota a strach, že by všechno mohlo dopadnout jinak, než se původně čekalo. Že jeden totalitní režim zakrátko nahradí druhý.
Přicházejí padesátá léta a většina lidí si nasazuje svou druhou tvář – masku, pod níž jedni mlčí, jiní tiše vzdorují a další ji používají jako úplně nový obličej. Začala doba dvojích tváří, která potrvá ještě dlouho. Ovšem v roce 1968 nastal relativní poločas a v jeho tragickém závěru se odehrává rámec příběhů ze života barrandovské bohémy. Jejich vypravěč, Arnošt Žák (O. Pavelka), má na dvoře starobylého domu, kde celá léta žije, zaparkované ozbrojené sovětské jednotky, kouří jednu za druhou a v průběhu jedné noci se snaží své dceři předat alespoň nějaké poučení z vlastního osudu. I v Arnoštově filmařském světě se ke konci padesátých let začala rodit naděje. Klíčila totiž další filmařská generace. Věra Chytilová (T. Hlostová) sledovala natáčení zatím ve funkci velmi kritické a drzé klapky. Teď ovšem obdrží Arnošt opačnou zprávu, telefonují mu, že zemřel Martin Frič (P. Stach). Jaroslav Marvan (D. Novotný) přestal být „tím druhým“ a Oldřich Nový (S. Rašilov) přišel o své cylindry a fraky. Život Vlasty Buriana (V. Javorský) opsal neuvěřitelný oblouk, ale na jeho konci je smír a tichá pokora.
