V pořadu si textařská legenda Jiřina Fikejzová, která zítra v plném zdraví a duševní svěžesti oslaví 90 let, bude s Milan Lasicou povídat o tom, jak se ke psaní písňových textů dostala. Dozvíte se o básnířčině spolupráci s Orchestrem Karla Vlacha, o jejích písničkách To mám tak ráda, Dominiku, Markétka, Chci zapomenout, Půvabná a svěží, Sedm dostavníků, Malý vůz a mnohých dalších. A samozřejmě tyto i řadu dalších písniček uslyšíte a uvidíte z archívního záznamu. Řada písniček s jejími texty se pevně usadila v repertoáru našich populárních zpěváků v prvé řadě s M. Rottrovou, W. Matuškou, J. Čeřovskou, M. Chladilem, Y. Simonovou, K. Gottem a dalších. Jiřina Fikejzová se narodila 13. 4. 1927 v Lomu u Mostu. Vystudovala obor psychologie a sociologie na Univerzitě Karlově, ve své profesi však působila pouhé tři roky. Texty písní píše od roku 1956 a na svém kontě jich má 240. Autorská alba: Hodina hvězd (1970), Den žen/Den mužů (1978), Jeviště slov (1991), profilová deska Supraphonu (2002). Vyšla jí sbírka textů a poezie pod názvem Slova (1987) a vydala autobiografickou knihu Povolání: textařka a pak i její pokračování.
Tentokrát odhalíme jednu méně známou uměleckou stránku zpěváka Karla Gotta – tu autorskou. S Milanem Lasicou si povídá o skládání hudby, o spolupráci s Ladislavem Štaidlem, o vřelém přátelském a autorském tvůrčím vztahu k Jiřímu Štaidlovi, o vlivu Rudolfa Rokla na svou tvorbu, o silné osobnosti Karla Svobody, o nadhledu, se kterým se člověk musí podívat do očí času. A samozřejmě zazní spousta známých i méně známých písní jako Isabela, Bum, bum, bum, Ráno jedu dál, Jsi krásná, Začínám žít, Text, k téhle písni jsem psal já, Přátelé, Pohřbili mě stokrát a další – všechny, u kterých byl Karel Gott spoluautorem hudby, nebo (výjimečně) napsal text. Karel Gott se narodil 14. července 1939 v Plzni. Vyučil se elektromontérem, ale už od dětství se zajímal o zpěv, studoval na konzervatoři, i soukromě u profesora Konstantina Karenina. Začal zpívat s amatérskými kapelami, od roku 1957 zpíval s orchestry Jaroslava Maliny a Oty Rendly, potom se zúčastnil soutěže „Hledáme nové talenty“ a byl osloven Karlem Krautgartnerem, s jehož orchestrem pak koncertoval. Popularitu získal po nástupu do divadla Semafor, později spoluzakládal divadlo Apollo. V roce 1967 zpíval na světové výstavě v Montrealu a pak šest měsíců v Las Vegas. Pronikl také na německý trh a stal se tam stálicí. Byl nejúspěšnějším českým zpěvákem všech dob. 1. října letošního roku Karel Gott zemřel.
Dva dny po svých 76. narozeninách zemřel ve středu 1. května textař, spisovatel a scenárista Vladimír Poštulka. Absolvent FAMU, obor scenáristika, se věnoval od konce šedesátých let tvorbě písničkových textů pro tehdy nejpopulárnější zpěvačky a zpěváky. Prvních úspěchů dosáhl s písničkami pro sourozence Ulrychovy (Nechoď do kláštera) a Hanu Zagorovou (Bludička Julie). Potom byl dlouho dvorním textařem Pavla Bobka (Veď mě dál, cesto má, Nedělní ráno, Pojď dál a zpívej, Nádherná krásko atd.) a dalších zpěváků Semaforu. Neočekávaným hitem, jehož obliba neklesá ani po letech, se stalo Sladké mámení s Helenou Vondráčkovou z filmu S tebou mě baví svět. Řadu písní napsal pro M. Rottrovou (S tím bláznem si nic nezačínej). Jeho písně ožívají i v nových interpretacích – například Spím v obilí, původně z repertoáru M. Tučného, dnes hraje skupina Jelen. Vladimír Poštulka je autorem několika románů (za jeden z nich – Hřbitovní kvítí na smetaně dostal cenu J. Škvoreckého), filmových scénářů (cena za nerealizovaný scénář Blues pro Stalina) a psal i televizní hry nebo scénáře k zábavným pořadům (Báječné ženy na létajících strojích aj.). V posledním období se stalo jeho zájmem kulinářství, o němž psal knihy, články v časopisech atp. Připomeňme si textaře v pořadu z cyklu Kam zmizel ten starý song. Cyklus vytvořil galerii sedmdesáti osmi portrétů našich autorů populárních písní, a Vladimír Poštulka byl jeho spoluscenáristou a v tomto díle protagonistou.