Česká republika vytvořila dokonalý systém záchrany, který oceňují odborníci na celém světě. Díky němu přežil i mladý fotbalista s 18 minut trvající srdeční zástavou. V prostředí velkých měst se nyní aplikuje jedinečná metoda, která revolučním způsobem snižuje čas nutný k ošetření pacienta se srdeční příhodou.
Osmého března roku 2003 havaroval u Nažidel autobus vracející se ze zájezdu v rakouských Alpách. Záchranářům a hasičům brání v práci nepřehledný terén, tma a také šok z rozsahu neštěstí, jaké ještě nikdy předtím nezažili. Děsivý obraz neštěstí a následná náročná a zdlouhavá práce při vyprošťování obětí a raněných čekaly na záchranáře také v Ostravě v dubnu roku 2008 po čelní srážce dvou tramvají plných cestujících.
První záchranný sbor se v Krkonoších zformoval už v roce 1934 a jako horská služba začal fungovat o rok později. Šlo celá léta především o nadšence. Tvrdé chlapy, kteří vědí, že nejúčinnější pomoc v horách může poskytnout jen ten, který v nich žije a zná je. Přestože horská služba prošla vývojem co do výbavy a techniky, tohle je fakt, na kterém se nic nemění.
Autonehody, srdeční kolapsy, zranění a nevolnosti. Případy, ke kterým záchranná služba v České republice vyjíždí den co den. Předepsané osvědčené postupy při nich zachraňují životy. Jenže občas se objeví případ, kdy to nestačí. A pro záchranu pacienta na prahu smrti je potřeba použít instinkt, odvahu a sáhnout k improvizaci. Příběhy dvou mladých mužů se zdají téměř neuvěřitelné. Za svůj život vděčí lékařům záchranné služby, kteří to nevzdali, ani když se osud jejich pacientů zdál beznadějný.
Srážky vlaků – ty nejvážnější dopravní nehody, které si v české historii vyžádaly stovky obětí na životech. Stéblová, Krouna, Studénka. Pro přeživší nezapomenutelný, zlomový okamžik jejich života. Pro záchranáře naprosto mimořádná situace z důvodu množství zraněných lidí, nedostupnosti terénu a náročnosti vyprošťování. Materiály, ze kterých jsou vlaky vyrobeny, totiž odolávají záchranářské technice konstruované na autonehody a otázka nového vybavení se stala klíčem pro rychlejší záchranu zaklíněných cestujících. Jak ale vyloučit pochybení člověka, které je nejčastější příčinou tragédie?
Zásahy, které se pro hasiče staly noční můrou. Katastrofální následky podobné následkům zemětřesení a následné ohrožení záchranářů nestabilními sutinami, ohněm a unikajícím plynem. Pokud navíc k výbuchu dojde v bytovém domě, je téměř nemožné co nejrychleji zjistit koho a odkud je třeba zachránit. Bez specialistů, psích záchranářů a štěrbinových kamer by záchranné akce měly mnohem menší šanci na úspěch.
Pro hasiče zachraňující životy skrývá oheň celou řadu nebezpečí – od popálení, opaření, otravy kouřem, až po ohrožení výbuchem nebo zřícením konstrukcí. Smrtelné riziko se ještě násobí při hašení v budovách a uzavřených prostorech, kdy dojde k jevu, zvanému „flashover“. Jak náhlé prudké vznícení prostoru přežít? A lze se to naučit na hasičském trenažéru?
Záchranná služba fungující podle moderních modelů ve spojení s nově budovanými centry Emergency je vizí, ke které se v České republice pomalu začínáme přibližovat. Proškolené operátorky, prvotřídní záchranáři a navazující následná péče v propracovaném systému už přináší první úspěchy. Jsou ale záchranáři stejní profesionálové jako jejich kolegové lékaři? A proč se z Emergency nemůže stát „lékařský supermarket“?
Sílu ničivého přírodního živlu pocítila Česká republika na přelomu tisíciletí opakovaně. Následky byly mimořádně katastrofální. Ty nejničivější – v povodí řeky Moravy a Odry v červenci roku 1997 – se nesly ve znamení selhání varovných a protipovodňových systémů. Jejich smutným symbolem se staly Troubky se sto padesáti zničenými domy a devíti mrtvými. Brzy následovala pětisetletá povodeň, která v roce 2002 prošla Prahou, a bleskové povodně na Liberecku v srpnu 2010.
Beznaděj a zoufalství končící sebevražednými úmysly, ale také agrese a vyhrožování smrtí. Příběhy, ve kterých se člověk stává nebezpečným sám sobě, nebo je nebezpečný pro ostatní, a kdy šťastný konec závisí na tom, jestli se dokážeme domluvit. Existují ale slova, která umí zachránit lidský život? A kdo by je měl pronést? U nás se vyjednávat učí strážníci i policisté, ale jen ti největší profesionálové se dostanou k takovým případům, jakým byl útok vyšinuté ozbrojené ženy na studenty střední školy ve Žďáru nad Sázavou.
Bouře, hurikány, sucha, prudce nakažlivé smrtelné nemoci a bohužel stále aktuální terorismus a válečné stavy. To, co jsme dříve jen zpovzdálí sledovali v zahraničním zpravodajství a ve filmech se najednou objevuje jen kousek od našich hranic. Je na to všechno Česká republika připravena?